Únosy - Setkání s Mimozemšťany-Ti Druzí

Již po generace se lidé setkávají s fenoménem přechodu do "jiného světa". Shodu s tzv únosy mimozemšťany lze nalézt například i v dobách, kdy lidé věřili na vodníky, bludičky, bludné kořeny, trpasličí říše apod. Všechny tyhle příběhy a lidová slovesnost protíná lidské dějiny od samého počátku. Jakýsi strach z neznáma číhající kdesi v temnotách noci. Cosi neuchopitelného tajemného cizího co nás odvádí z pohodlí našich domovů, vkrádá se do našich snů a budí v nás hrůzu, ale i zvědavost a chuť celou věc lépe pochopit. Někdo naopak může pociťovat pocity výjimečnost a vyvolenosti, výjimečnosti. Ale o co skutečně se jedná? Kdo jsou "ti druzí"? Právě tak jim říká Johannes Fiebag, autor několika zajímavých publikací na téma mimozemských civilizací a únosů lidí. Všem lidem, kteří se zajímají o tuto tématiku, doporučuji jeho knihy!

Případem prvního tzv "klasického únosu" byl případ Betty a Barney Hillových v roce 1961, je to velmi známý případ o kterém se dá na internetu nalézt spousta informací, stejně tak jako o dalších známých případech jako třeba únos Travise Waltona, podle kterého byl natočen film "Oheň v Oblacích 1993". Ale všechny tyto případy jsou jen špičkou ledovce, pod kterou se skrývají mnohdy zajímavější případy, kterým se ale nedostalo takové publicity. Jedním z pro mě hodně zajímavých případů setkání s mimozemšťany je případ který se odehrál v roce 1955 Hopkinsville (Kentucky). Vybral jsem tento případ jako ukázku trochu netypického setkání s "těmi druhými", který podle mého názoru odráží rozmanitost celého fenoménu a můžeme si na něm ukázat možnosti, jak lze na celou tuto problematiku nahlížet...

21.8.1955 Kelly-Hopkinsville "Skřetí mimozemšťané"-Ti Druzí

Byla teplá letní noc se nacházela jedna rodina na svojí farmě nedaleko Hopkinsville. Členové rodiny měli vidět jakési světlo na nebi, které snad mělo "přistávat" kdesi nedaleko jejich farmy. Poté během večera, když se chystali ke spánku zahlédli jakousi bytost na střeše, která se tam pomalu plazila. Zdálo se že měla veliké vypoulené uši, protáhlé špičaté uši. Byla malého vzrůstu, hubená s tenkými pažemi i nohami. Ta kreatura měla prý výrazné zářivě žluté oči, které měly zářit. V děsu se schovali do domu a viděli další kreatury, jak se procházely před jejich farmou. Ovládl je děs a strach, dokonce to zašlo tak daleko, že vzali brokovnici a na několik těchto tvorů, kteří se objevovali všude kolem vystřelili, ale podle jejich výpovědi ty stvoření jen odlétli o kus dál po zásahu, ale pak se zase zvedli a odplazili se pryč. Nezdálo se že by je zásah ze zbraně nějak výrazněji zranil. Kolem půlnoci se situace uklidnila. Uložili se tedy ke spánku, když se ale v noci paní Glennie probudila spatřila tu stvůru za oknem jak se dívá dovnitř. Prý viděla jak jí svítí oči výrazně žlutě. Ty vypoulené žluté oči vyvolávaly děs a hrůzu strach z neznáma. V panice rodina uprchla ze své farmy a dojeli na nejbližší policejní stanici kde vše nahlásili a odmítli se do farmy vrátit. Když jela policie případ prověřit na farmu, prý i místní policista viděl jakési světlo, které stoupalo vysoko k nebesům (odlet?) Na místě byly nalezeny broky, takže bylo jasné, že se skutečně střílelo, ale po záhadných tvorech nebylo ani památky. Celá rodina si ale trvala na svém co viděla. 

Vysvětleních bylo více, jedno z nich byla davová psychóza, kdy jeden člen rodiny spatřil například sovu (to bylo jedno z vysvětleních, právě díky popisu zářivě žlutých očí) a v přítmí si to prostě vyložili špatně až došlo k přesvědčení, že nejde o sovy, ale "viděli co vidět chtěli". Došlo k efektu, vyšokování sebe sama a přenesení onoho strachu na své okolí až tam nakonec v panice začali střílet na nevinné sovy. Dalším vysvětlením bylo, že se jednalo o uteklé opice z cirkusu, který se ten den konal ve městě. Ale co ty údajně protáhlé uši ve tvaru elfích uší?  Rodina si byla jistá, že ti tvorové chodili po dvou jako lidé a měli ruce ne křídla. Udajně ani nevydávali žádné výraznější zvuky, což by se dalo u sov očekávat. Dále při namíření zbraně na jednoho z těchto tvorů tento tvor měl zvednout ruce jakoby před sebe, nad hlavu značící že se snad vzdává, nebo, že nechce rodině ublížit. Takové chování by sotva dokázalo nějaké zvíře. Ale o co tedy šlo co rodina viděla? Stali se snad na čas součástí nějakého přechodu mezi dvěma dimenzemi? Byli to snad dva světy, kdy tyto bytosti se omylem ocitly v našem světě a byli stejně překvapení a vyděšení jako lidé z nich? A nebo skutečně šlo o návštěvníky z jiné planety? A nebo snad se jedná o setkání s něčím co nás provází historií už po generace? 

Popis těchto bytostí se až nápadně podobá popisům skřítků, goblinů z historie. Jde snad o další popis setkání s těmi druhými" skřítčí říší do které byli lidé odnášeni lákáni bludným světlem v temnotách noci? Tak jako lidé vidí světla na obloze tančící a vábící nás k prozkoumání tak abychom díky své lidské zvídavosti šli blíže až zakopneme o bludný kořen a ocitneme se "tam kdesi v neznámu"? Tak jako, když rybář vyloví rybu z vody a zmatená ryba náhle spatří záhadný svět, kde se dusí a je držená jakýmsi monstrem, které jí zabodne do úst kovový hák a pak je (někdy) po prozkoumání vhozena a propuštěna zpět do své vodní říše, kde vypráví svým rybím kamarádům o nevšedním setkáním a světě "tam nahoře"? A nebo skutečně šlo jen o davovou psychozu či o účelový podvod za účelem zviditelnění? Posouzení ponechám na Vás, ale pamatujte, že při posuzování podobných příběhů je těžké jednoznačně určit kde je hranice pravdy, lží, fikce a reality. Dokonce se zdá, že některé zážitky spadají do kategorie "hraničních zážitků" a šálení smyslů, kdy možná nás zrazuje náš vlastní mozek, neschopný zpracovat realitu ve které se daní lidé, unesení či lidé kteří se setkají s "těmi druhými"? 

Kde je hranice psychoz a reálných zážitků? A co když i ony "psychozy" jsou jen výsledkem špatné interpretace neuvěřitelné pravdy ležící přímo před námi po tisíce let, světem, který máme neustále vedle sebe, svět skřítků, vodníků víl a nyní mimozemštanů v plavidlech, ale stále odrazem téhož? Odrazem lidské mysli fantasie a zvídavosti a strachu z neznáma? Ale co když tento odraz zrcadla mírně pokřivený naším vnímáním je odrazem něčeho skutečně reálného hmatatelného a přitom tak děsivého a nepřítomného, neuchopitelného, tak jako když se díváte do zrcadla a máte pocit, že za vámi cosi prošlo, ten odraz jste viděli, ale než jste ho stihli uchopit a otočit se v zrcadle nic není, byla to jako šmouha na čočce fotoaparátu, moucha co se mihla ve chvíli spouštění spouště a zanechávající protáhlou topu, matoucí smysly a vybízející k otázkám, ale přesto stále reálná věc jen špatně interpretovaná....Stejně to je s případy setkání s mimozemstany a jejich únosy. Jedná se o věc bezesporu reálnou a pro lidi, kteří tím procházejí krutou a hmotnou, tak jako když bdíme, jako bdělý sen z masa a kostí ale tak neuvěřitelný, že se mu zdráhá uvěřit sám aktér v té děsivé hře na kočku a myš, ve které za nitky tahá náš strach, podvědomí i historické archetypy z naší lidské minulosti plné folkloru a povídaček, na kterých ale něco asi je, tak jako je na každém šprochu pravdy trochu, tak to platí i zde a ještě více než kde jinde...Uzavřu tento úvod do tohoto složitého tématu příkladem, který jsem sám před lety vymyslel.

Setkají se na poli v noci ateista, křesťan, buddhista, muslim, ufolog...Sedí koukají a najednou se na nebi objeví matné světlo a sloup světla se táhne jakoby z nebes až na zem a mihotá se kdesi za obzorem pak se zablýskne a vše zmizí, jen mírný vánek a jakési vzdálené zadunění se šíří krajinou, snad jakoby cosi přelétlo vysokou rychlostí nad jejich hlavami až cítí v prstech brnění od statické elektřiny....Ateista praví...hm asi bouřka, kulový blesk a nebo možná jen světla z diskotéky....Křesťan se pohrouží do modliteb a očekává příchod andělů či Ježíše Krista. Buddhista se pohrouží do meditace a cítí v tom světle všeobjímající energii kosmu a povznesení mysli. Muslim vidí oko Allaha a příchod Mohameda. No a Ufolog má jasno, byla to maskovaná kosmická loď, která přelétla neskutečnou rychlostí nad jejich hlavami s technologií zajištující odhlučnění motorů. A kdo z nich má pravdu? Ufolog? Ateista či Křestan? A nebo ani jeden a šlo o něco naprosto jiného? A nebo měli pravdu všichni a stali se svědky čehosi hraničního co se dá vysvětlit tak či tak a neexistuje na to jediná správná odpověď? Něco co přesahuje lidské chápání a stává se odrazem mysli člověka, která se setkává s "těmi druhými" a vidí jen to čemu věří, ale jde o odraz a projekci téhož fenoménu? Tak jako nemohli ve středověku vidět kosmické lodě, tak viděli bludičky, viděli jen to co jejich mysl byla schopná projektovat, zhmotnit, ale jde třeba stále o stejný fenomén...Dokonce se říká, že když do Jižní Ameriky připlouvaly lodě Kryštofa Kolumba, takže je indiáni neviděli připlouvat...A proč? protože nic takového jako byly obrovské lodě nikdy neviděli, tak jejich mozek nebyl schopen ten obraz zpracovat a viděli možná nějaké temné stíny na obzoru, které popisovaly jako vodní šelmy, zvířata které se vynořili nad hladinu a blíží se ke břehu...A možná že ty vodní monstra i viděli, protože nedokázali zpracovat realitu do doby než se na ní adaptovali. Proto někteří lidé v prvních fázích setkání s mimozemštany vídají třeba zvířata, jelení hlavu se zřícíma očima apod, vidí jen to co je jejich mozek schopen projektovat, protože realita je natolik přesahující možnosti mozkové projekce, že není možné ji uzřít ve její reálné podobě, to až po dalších setkáních se z temných tváří a postav zářících očích zvířat kdesi v mlze na silnici v zóně ticha, když selhávají motory auta a fyzikální zákony přestávají působit se pomalu odhaluje z mlhy reálná tvář a podoba.....těch druhých...ať už přicházejí odkudkoliv...