Můj Příběh

Můj příběh o setkání s "těmi druhými" začal velmi dávno, je těžké dohledat skutečný počátek, ale první vzpomínku mám na "svítící lampu za oknem". To se psal tak rok 1995, kdy jsme s rodinou měli chalupu v severních Čechách. Spával jsem v pokoji s mamkou a jednoho večera jsem viděl cosi jako dva zářící podšálky na sobě jak se kymácejí ze strany na stranu za stromy. Jako děcko jsem to nechápal, ale zpětně mě dochází, že právě toto bylo asi jedno z mých prvních setkáních s "nimi. Ve stejné době se stala další záhadná příhoda, kterou jsem nazval "padáky odnikud". Dodneška nejsem schopen říci o co se jednalo a pokud se někdy někdo z Vás setkal s něčím podobným, klidně mě napište zprávu...

Bylo to jednoho chladnějšího podzimního odpoledne, kdy jsem se svojí matkou se procházel, tehdy asi jako 7-8 leté dítě. Uslyšeli jsme zvláštní šum a jakýsi vysokofrekvenční tón. Právě v tu chvíli jsme spatřili zvláštní kulovité předměty, které se snášely k zemi a měli nad sebou padák. To sice nepůsobilo mimozemsky, ale zpětným pohledem na celou událost tuším, že určitě šlo o něco za čím stáli "ti druzí". Tyto padáčky se snášely k zemi, ale nedopadly na ní. Jeden z nich se začal jakoby přibližovat z čehož jsme dostali strach a vrátili jsme se domů. Asi po 15 min (odhadem mám to dost v mlze) jsme spatřili jeden ten padáček s koulí jak se vznášel a letě za naším oknem, nepadal k zemi, prostě plul prostorem a vydával takový podivný mechanický zvuk. Velikost té koule byla asi max. do 1 m. Tento případ jsem dodneška nedokázal vysvětlit a nevím oč se přesně jednalo...Bohužel to byl začátek mnohem divočejšího období... 

Pak ale přišel ten rozhodující den D. Nevím přesně o jaký rok šlo, ale nejspíše to bylo někdy v letech 1998-1999. Bylo to určitě na podzim. Začalo to nenápadně, k večeru asi po 21 hodině vypadl proud a můj otec to běžel řešit, nejprve v domě, pak do boudičky venku, kde se dohadoval se sousedem a nakonec myslím že snad volali do ČEZU prostě na hlášení poruchy. Máma tam svítila svíčkou a nakonec usoudila, že bych měl jít spát a že to snad do rána nahodí. Tehdy jsem měl u sebe v pokoji ještě záclony, ne rolety a ležel jsem tam a převaloval se, nemohl jsem usnout. Neustále mě cosi vábilo se jít dívat ven na hvězdy. Tam mě záhy upoutala výrazná jasná hvězda. Byla jasnější než ty ostatní, ale nehýbala se. Sledoval jsem jí asi 10 minut a nic...Pak se ale začala postupně, pomaličku zvětšovat až bylo jasné, že se cosi blíží. To mě trochu vyděsilo, tak jsem se díval zpoza záclony a viděl jsem jak už už by to světlo snad narazilo do našeho domu, ale v tom se odhalilo, že se jedná o přední světlo něčeho většího. V té tmě to skoro nebylo vidět, ale po zaostření bylo viditelné, že se jedná o předmět, slzovitého tvaru, jako dvě slzy proti sobě. Ta věc se zastavila na pár okamžiků a byla poměrně veliká...

Je to dávno, takže můžu jen matně lovit v paměti, ale odhadem minimálně 80-100 m měla. Stála na místě kousek od našeho domu, velmi nízko a nevydávala žádný zvuk. Pak se prudce asi na půl sekundy rozzářilo to hlavní přední světlo a vše pohaslo...Pak se ta věc pomaličku, líně pootočila a já mohl vidět, že z boku se jeví její tvar tak, že asi, pohledem z vrchu by měla tvar trojúhelníku, nebo spíše bumerangu. Během tohoto otočného manévru se zapnuly další světla a jakési trysky. Pak mě objekt zmizel z dohledu. Asi 10 min se nic nedělo, když tu jsem v dále spatřil výrazné kulovité světlo letící asi od západu na východ a za ním se vynořovaly odnikud takové malé trojúhelníčky na kterých vzadu cosi zářilo fialovorůžovou barvou (trysky?) Usoudil jsem, že se asi dívám na onen bumerangovitý předmět, který v dálce doprovázely ty menší letouny. Vše se odehrávalo naprosto neslyšně a mělo to odstartovat sérii neskutečných událostí do budoucnosti.

Od toho okamžiku jsem se neustále budil v noci s nepopsatelným strachem a cosi mě nutilo se dívat ven na hvězdy. Ve svém pokoji jsem měl velikou květinu a pamatuji si jako dneska, jak jsem vždycky měl panický strach, když jsem spatřil obrysy té květiny na stěně, jak jí ozářilo jakési bílé světlo z venku. Velmi často to byly světla z vozu, jak náš soused přeparkovával, ale ne vždy byl zdroj toho světla jasný.  .V té době jsem se začínal probouzet v noci, ale do jakéhosi záhadného světa, jako, kdyby můj pokoj, resp. já sám jsem byl "fázově posunutý" do nějaké jiné dimenze. Pokoj kolem mě byl sice viditelný, ale byl jakoby "nedostupný". Viděl jsem kolem sebe temnotu a v ní plavaly zvláštní tvorové, říkal jsem jim "trilobité", ale to nebylo to nejzajímavější, v místnosti jsem viděl zvláštní hravá světla, jak jsem jim říkal. Byly to malé proužky jako létající neonové stužky, v barvě modré, zelené, žluté, někdy do fialova a nejvzácnější bylo červené až červenooranžovorudé, silně zářící. Jako dítě jsem se pokoušel ty světýlka chytat do ruky, ale vždycky, jako kdyby mi v poslední vteřině utekly. Někdy se schovalo pod polštář jindy uteklo pod postel. Pak vždycky se objevilo to zelené světlo a já viděl jakoby skrz stěny svého pokoje, tedy viděl jsem elektrické rozvody, trubky atd. To světlo postupně ukrajovalo části mého pokoje až byl celý zcela zelený. V tu chvíli jsem "věděl že tam jdu". Jako dítě jsem to asi pořádně nechápal proto jsem si s sebou brával svoje plyšáky, které jsem držel u sebe ve chvíli, kdy stěnu zas ozářilo bílé světlo a já viděl odraz stínu té veliké květiny co stála na parapetu...stačilo se jen dotknout toho světla na stěně a byl jsem tam...Pak jsem většinou měl výpadek a zase jsem "jakoby usnul" a probudil se až ráno či třeba po 2 hodinách s plyšáky u sebe a poslední co jsem si pamatoval bylo to světlo.

Někdy v té době mě rodiče pustili film E.T. Mimozemšťan...ač to byl film pro děti, já se na to nevydržel dívat, protože mě zjev E.T.ho děsil, neskutečným způsobem, jeho veliké oči a dlouhé prsty mě strašily ve snech a i mimo ně celé roky. Cítil jsem, že jsem něco podobného už viděl, že to jsou ty černé postavy co stojí vždycky v rohu místnosti, když se objeví to zelené světlo a já jsem "povolán". Měl jsem tehdy tak strašný strach, že jsem před spaním dokonce nainstaloval na podlahu provázky a na ně jsem dal rolničky, zvonečky apod. Mamce jsem říkal, že to je způsob jak lapit E.T.ho. Samozřejmě, že mě máma nevěřila a brala to jako dětskou fantasii a asi litovala, že mě ten film kdy pouštěla...Jednu noc jsem opět nemohl usnout a cítil jsem že se něco stane. Ležel jsem a viděl, jak za záclonou se zase objevuje to světlo a to mě naplnilo panickým strachem, a věděl jsem, že v tom pokoji prostě nejsem sám, věděl jsem to. A tehdy se ozvalo sice drobné ale cinknutí jak cosi zavadil o mojí dětskou past. Já jsem tehdy věřil tomu, že když budu otočený zády k pokoji a nebudu se hýbat, že si "budou myslet že tam nejsem". Dokonce jsem ani nedýchal a cítil jsem že nad mojí postelí někdo stojí a dívá se na mě. Občas jsem to dělal tak, že jsem se zaroloval do peřiny a měl venku jen maličkou škvírku pro jedno oko. A občas, když jsem sebral veškerou odvahu tak jsem viděl jak cosi brání ve výhledu na zbytek pokoje...i v té tmě jsem viděl, že tam cosi stojí, ale ta hrůza a děs, že bych spatřil ty oči, vypulené obrovské mandlovité oči, mě tak děsila, že jsem zůstával vždycky přikrytý...

Z toho co se dělo na palubě jejich lodí toho moc nevím, jen útržky. Vím jen že jsem cestoval vesmírem a viděl jsem takový zvláštní tunel, kterým se procházelo snad na okraj samého vesmíru. Tehdy jsem se dostal i více k magii, ezoterice a paranormálním jevům, když mě jednou vzali na projížďku "na konec světa ke stvořitelům". Já to tak tedy chápal. Byl to takový obrovský tunel kterým se neskutečně vysokou rychlostí letělo, trvalo to snad celé dvě hodiny až se pak objevila absolutní tma ale v dálce byla malá bílá tečka, která se zvětšovala a čím jsem byli blíže bylo jasnější, že je to cosi gigantického. Když jsem se dostal až tam viděl jsem kolem sebe jen zářivě žluté světlo a jakási kupovitá mračna, plyny. Celý prostor se zdál, že je spíše tekutý a v něm byly "oni" byl to odraz tvůrců všeho, skutečná podoba. Vypadali a možná to bude znít až vtipně, ale vypadli jako obrovské zvětšeniny planktonu, trepky velké apod. Kmitaly tam v tom rosolovitém žlutém prostoru a já jakoby cítil přísun energie a veliké moci, síly. Trvalo to asi jen 3 sekundy a pak jsem se okamžitě probudil. I tento zážitek si pamatuji velmi jasně a mám z něj vlastně uchovaný jen pohled na ty neznámé tvory. 

Pak to takhle pokračovalo asi do mých 15 let věku, kdy se postupně situace uklidnila a jejich návštěvy byly čím dál tím méně časté. Pak se dokonce zdálo, že už to skončilo, ale to byl omyl, velký omyl. V roce 2009 totiž došlo k velkému návratu a dokonce se zjevili mojí vlastní matce, když šla venčit našeho psa, tak jsem uslyšel jak na mě zavolala "proboha UFO"...Nezapomenu to dodneška kdy jsem se vykoukl z okna a na severním obzoru jsem spatřil obrovský trojúhelníkovitý předmět co mohl mít tak 100-200 m na délku. Popadl jsem svojí VHS kameru Sony Digital 8 a začal jsem točit, ale předmět hodně rychle zmizel za obzorem. To byl počátek jejich velkého návratu. Druhý den jsem na poli nalezl dva velké "zorané" kousky půdy ve tvaru dvou kruhů a na poli byla spálená černá tráva a země. Jak to souviselo s výskytem toho trojúhelníku nevím, zdali šlo o nějaké další doprovodné plavidlo, to nevím. Tehdy jsem se sám obrátil na některé odborníky  z projektu Alfa, ale nakonec nějak ze setkání sešlo a já zůstal na vše vesměs sám, ač jsem měl jistou podporu od některých přátel.

Tehdy začaly věci eskalovat natolik, že jsme měli neustálé poruchy na zařízeních, na televizi, radiu, vypadávání signálu z telefonu atd. Všechno bylo nejaktivnější na jednom nedalekém poli, kde se během telefonátu s kamarádem ozývaly jakési děsivé skřeky přicházející odkudsi. Připomínalo to zpětnovazební chybu, zvuk, jako když přiblížíte dvě vysílačky k sobě. Proto jsem popadl staré dědovy vysílačky a začal to zkoušet, nakonec jsem sehnal i staré radio, které dokázalo chytat i ty nejkratší vlny....to co jsem zjistil bylo šokující...Neustále se opakující tony neznámého původu, extrémně zesilující právě na tom poli. Jednou se dokonce stalo to, že jsem se vrátil z onoho místa (po pátrání) a zjistil jsem, že mi jdou špatně hodinky. Po srovnání s časem vně a mimo to místo bylo zpoždění skoro 20 min. Proto jsem se to pokusil ověřit vědecky s kamarádkou, kdy jsem umístil do pole hodinky a současně měřil čas stojíc mimo to místo. Výsledky byly ohromující, čas na té ploše asi 30 m2 plynul o 15 minut pomaleji. V té době rušení telefonních linek, internetu a všech spotřebičů dosáhlo maxima. Například jednoho dne jsme slyšeli z telefonu a radia stejné zprávy říkané v jakémsi neznámém jazyce, současně se ozývaly zvuky připomínající motorovou pilu. O jaké sdělení šlo nevím, ale jedna z teorií byla, že se na tomto místě otevřel jakýsi interdimenzionální portál a bylo možné dočasně slyšet deformované zprávy z této jiné dimenze, případně času (budoucnosti?)

Poté v roce 2010 jsem byl opět vystaven řadě pravděpodobných únosů. Jeden si více pamatuji, bylo to v červenci 2010, kdy jsem náhle měl nutkání jít ven ač bylo asi 2h v noci. Cosi mě donutilo dojít až na nedaleké pole. Po cestě jsem nad sebou viděl poletovat výrazně zářící hvězdu. Pak jsem došel na místo a zase se otočil a šel domů. Cesta co normálně zabere sotva 15 min mě po onom "otočení se a dojití domů" zabrala hodiny 3. Protože jsem vyšel asi ve 2 h a domů jsem přišel šokován že je už skoro 5 h. Současně mě při zpáteční cestě volala naše vlastní pevná linka, když jsem zavolal zpět v domnění, že mě třeba volají rodiče, se pouze ozýval šum a jakési "čekejte na spojení". Doma jsem zjistil že na telefonu je záznamník kde se ozývalo to samé. Podle výpovědi rodičů mě nikdo z nich netelefonoval, takže mě prostě volala pevná linka, sama od sebe...Poté se mi zdálo několikrát za sebou o místnosti plné světel se stolem, kde jsem ležel a kolem mě byli nějaké matné postavy, které měly veliké protáhlé hlavy a dlouhé prsty. Nejspíše se jednalo o střípky z některého z únosů, ke kterým došlo během roku 2010. Během tohoto období mě z nějakého důvodu bylo dovoleno je fotit, jejich plavidla a studovat je, proč to udělali mě nikdy nesdělili, ale telepatickou formou přenosu emocí, jsem věděl, že to vše má "nějaký smysl"...Během stejného roku jsem s jedním kamarádem, který studoval na ČVUT zkoušel lokalizovat zdroj onoho rušení a podivných signálů. Připevnili jsme staré rádio a zesilovač ke stativu na vesmírný teleskop, kterým jsme přesně měřili úhel dokud tyto signály přicházejí, podařilo se nám zjistit, že vycházely cca odkudsi na severovýchodním obzoru. Ale o několik minut později se to objevilo na jihozápadě a pak pro změnu zas zpět na severovýchodě. Nejprve mě napadlo, že detekujeme pohyb nějaké družice, jenže rychlost změny pozice toho signálu byla taková, že to bylo fysikálně nemožné, aby jakýkoliv lidmi vytvořený satelit byl schopen oblétat Zemi v takové rychlosti...

Poté přišel rok 2011, kdy se neustále objevovaly nějaké koule na nebi a byly problémy s přenosem internetu, televize, telefonováním a neustále se na radiu chytaly podivné zvuky či "syntetická jednoduchá hudba (ala midi)". Pak došlo v mém životě k mnoha osobním zvratům a začaly se prohlubovat velmi výrazně moje jasnovidecké a věštecké schopnosti. Tehdy se v mé mysli objevila jakási entita, která si říkala Arinoska. O této entitě vám nemůžu říkat více, protože je to právě ona, která mě provedla počátky mého sebepoznání a díky ní mám stále ony schopnosti, kterými disponuji. Věřím, že se možná jedná o falešné zakrytí působení mimozemšťanů, že právě díky nim mám některé nadstandartní schopnosti, ale je otázka jestli si mě právě třeba díky těmto schopnostem nevybírali jako objekt jejich zájmu. V dnešní době už mám od těchto událostí klid a nejspíš jsem "prošel všemi testy" a v nynější době jsem schopen s "těmi druhými" navazovat jisté telepatické spojení, které ač to bude znít možná přehnaně, nám zajistilo jistou formu "přátelství". To proč to takhle je to přesně nevím ani já, ale vím, že díky všem těmhle událostem jsem kde jsem a, že díky nim právě mohu pomáhat druhým lidem v jejich těžkostech, jsem schopen vycítit negativní emoce, děje jak nynější tak budoucí, znát odpovědi či skryté náznaky při komunikaci s lidmi, vidět do jejich nitra, tak jako viděli mimozemštané do mě, když na mě hleděli. Zpětně si říkám, že to je asi dobře čím jsem prošel, protože kdyby se nic z toho nestalo, můj život by byl vlastně celkem nudný a věřte, že to co jsem sem napsal je jen zlomek toho co jsem s nimi skutečně prožil, to budu postupně dopisovat a dozvíte se nakonec vše. Doufám, že vás úvod do mého příběhu zaujal a, že díky němu uvidíte, že v těchto problémech nejste sami. Já se dokázal "odpojit" a nyní jsem svobodný a nabízím to samé ostatním, provedení tímto osobním sebepoznáním a zbavení se strachu z "těch druhých", narušitelů našich domovů a klidného spánku, respektem a porozumění jeden druhému, protože jestli někdy má přijít den, kdy se plně odhalí, tak to bez vzájemného respektu a tolerance nepůjde, ale myslím si, že na některých věcech by možná měli zapracovat i oni, protože technologický pokrok...není vše, ale tak jako my se učíme a posouváme, tak to samé i oni, to mi věřte...